browser icon
You are using an insecure version of your web browser. Please update your browser!
Using an outdated browser makes your computer unsafe. For a safer, faster, more enjoyable user experience, please update your browser today or try a newer browser.

Kam jsme se to proboha vrátili

Posted by on 14/07/2013

Lehce bulvárně znějící nadpis článku ve skutečnosti není tak vzdálen našim prvním dojmům po příletu do Los Angeles…

Přeci jen klimatická, kulturní a demografická změna to byla dramatická. Po předpůlnočním odletu z Anchorage a čtyřiapůl hodinách letu, přistáváme v LA. Let to byl příšerný, neboť jsem měl pocit, že nás v Deltě Airlines posadili do dětské třídy, soudě podle prostoru na nohy, kdy jsem měl ne jednou sto chutí být rozkládací, odšroubovat si nohy a dát si je do přehrádky nad hlavou. Znaveni bez vyspání jsme brzy ráno před východem z letiště vyhlíželi autobusáka z firmy, kde parkujeme auto, nepojede-li náhodou kolem. Za deset minut naštěsti jel.
Vyzvedli jsme si Avengera, který tam naštěstí stále byl, v nejbližší benzínce dofoukly pneumatiky, které se po třech týdnech stání nějak podezřele vyfoukly, a vyrazili. Kam? Do kempu Koa, který ležel 70 kilometrů severně od letiště a ve kterém jsme si ještě včera zařídili registraci. Po třech týdnech malých a klidných cest Aljašky, nás to z letiště vyplivlo na klasicky šíleně velké silniční tepny vedené skrze město a v nekonečném oblaku šedého smogu jsme ujížděli za LA.
Koa park se nacházel kdesi v poušti, tak jako všechno ostatní tady. V kanceláři jsem vyřídil rezervaci a šli jsme si postavit stan na naše místo. Tímto začalo naše dnešní kempové dobrodružství, které ukončilo až ranní storno naší třídenní rezervace a útěk pryč!
Znaveni po náročném přeletu jsme nehledali nic jiného než klid na spaní. Jaké bylo překvapení, když naše rezervované místo pro stan, za dost vysokou cenu co se kempů týká, byla ve skutečnosti velká travnatá plocha s mnoha stany, po které se volně všemi směry pohybovali lidé. To by ještě šlo. Hlavní problém byla velká rodinná oslava, kterou na travnaté ploše pořádala dost početná rodina a po chvíli ležení ve stanu jsem se cítil jako uprostřed koncertu toaletní hudby. Sedli jsme do auta a ještě více unaveni jeli pryč. Moře bylo dost daleko, v plánu bylo až zítra. Zajeli jsme se zatím schovat do nejbližšího supermarketu. Oddalováním návratu do kempu jsme doufali, že muzikanti a celá slavící famílie do té doby usne. Procházení mezi regály nám však nevydrželo dlouho. Nakonec jsme se opravdu vydali zpět do města podívat se na pláž.

Projížděli jsme centrem ulicí Santa Monica , která byla totálně ucpaná. Jenom cesta přes město nám sebrala několik hodin. Nakonec se nám podařilo dosáhnout až břehů Tichého oceánu na pláži Malibu. Zároveň jsme úplnou náhodou narazili na kemp Malibu Beach RV campground, který sídlil přímo nad ní s krásným výhledem na oceán. Byl to jeden z původních kandidátů, kde bydlet v LA, ale nakonec jsme se chybně vybrali KOAu, která byla navíc výrazně dál od centra. Zasteskly jsme nad tou volbou :)

Kolem deváté večer jsme se vrátili do kempu. Bohužel oslava neskončila, naopak ožila. Uvidíme jeslti v kempu dodržují noční klid, který začínal v 22:00. Za normálních okolností by nám možná extrémně hlučné okolí nevadilo, ale přeci jen po 36 hodinách nespánku může být člověk trochu nevrlý. Zkusili jsme usnout, ale nešlo to. Pár metrů od nás hrálá hlasitá hudba plná trumpet a zpěvu, po stěnách stanu se plížily stíny vržené nedalekými ohništi. Každý vyprávěl každému nějakou jistě zajímavou historku. Vše dohromady tvořilo bolehlavý kravál. V 22:20 jsme natrefili na postávajícího správce parku, který mě ujišťoval, že „zrovna to jde obejít a uklidnit je“. Šli jsme si znova lehnout. Hudba přestala po několika minutách hrát, hluk se však ještě znásobil. Všichni si začali povídat o tom, proč nehraje hudba. Po dalších 30 minutách kraválu, kdy navíc kousek od našeho stanu někdo zapnul rádio jsme se zvedli a šli přespat do auta s obavou, že snad nám nikdo nepozvrací stan.

Ranní budíček byl v podobně extrémního vedra uvnitř auta. To nás zaručeně vyhnalo ven a naše kroky vedli ze sprch rovnou do kanceláře parku. Po vysvětlení situace a žádosti o vrácení veškeré zálohy nám bylo bez námitek vyhověno a mi ujížděli co nejdál od tohoto kempu se slovy NIKDY VÍC!

 

Kam jsme se to proboha vrátili
0 votes, 0.00 avg. rating (0% score)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

HTML tags are not allowed.