browser icon
You are using an insecure version of your web browser. Please update your browser!
Using an outdated browser makes your computer unsafe. For a safer, faster, more enjoyable user experience, please update your browser today or try a newer browser.

Irsko: cestování po západním pobřeží

_MG_conv_555
Posted by on 28/07/2012

Zelený týden

IRSKO 2011

V září roku 2011 jsme společnou silou naplánovali naši první cestu. S tímto rozhodnutím se mi začal plnit dlouholetý sen. Mnoho z nás touží po exotice, dobrodružství, nebobytných vrcholcích, ale pro mne byly mým snem zářivě zelené pláně Irska.

V plánech jsme se spolehali sami na sebe. Rozhodli jsme se projet západní, turisticky lákavější pobřeží Irska. Po dlouhém výběru se středobodem stal Limerick, kde jsme si našli ubytování a půjčovnu aut. Beze strachu jsme pak nastoupili do zeleného letadla, pohled na mračna a moře nás dovedl až nad území Irska. Rozbouřené moře se lámalo o útesy a my s okýnka shlíželi na Dublin. Irsko bylo už od prvního pohledu přesně tak drsné, jak se o něm káže.

Když jsme vysedli z letadla, cesta pro nás nekončila. Potřebovali jsme se dostat na nádraží Heuston, kde jsme měli již zarezervovaný vlak. Vrhli jsme se proto k nástupištím autobusů, které nebylo díky značení těžké najít. Vlak odjížděl za 35 minut a tak jsme spokojeně čekali na náš spoj, dokud nás slečna, která prodávala jízdenky neupozornila, že autobus přes Dublin jede přes 50 min (a to nepočítát dopravní situace, které mohou proces ještě pozdržet). Šance na to, stihnout vlak se vytratila do miziny. Po cestě, v po střechu narvaném autobusu (6 Eur na osobu), jsme se snažili marně rezervaci po telefonu zrušit, ale těžko jsme mohli počítat s tím, že by nám tento plán vyšel 5 minut před výjezdem vlaku. Vběhli jsme na nádraží jako ozbrojená garda, ve tvářích zoufalý výraz, vlak v nedohlednu.

U okýnka jsme celou záležitost vysvětlili a přišla první velká rána, v Irsku se vám za okýnkem nevysmějí, nýbrž bez okolků jízdenku přesměrují na pozdější spoj, za poměrně směšný poplatek (5 Eur), vzhledem k tomu, že cestovné vlakem je v Irsku dražší (počítejte cca 40 Eur do Limerick junction, z Limerick junction počítejte ještě 10 Eur na jízdu přímo do Limericku).

Ve vlaku jsme stáli, jediné co nám propadlo byla rezervace na místa, ale naštěstí zhruba po hodině cesty se nám podařilo usednout. Nedivte se tomu, co se bude dít kolem vás. Irové si mezi sebou horečně povídají i přesto, že se neznají. Jsou přátelští a mají opravdový zájem něco se o vás něco dozvědět. Není to nezdvořilost, spíš naopak, odměřené chování může v tomto případě působit značně divně.

Vysedli jsme ve stanici Limerick junction, který je 30 km vzdálen od centra Limericku a přesedli do místního vlaku. Cesta z Dublinu nám trvala před dvě hodiny a proto už se značně připozdilo, příliš lidí s námi  do Limericku necestovalo.

King John's Castle (Limerick)

Příjeli jsme na noční opuštěné nádraží a vydali se k hotelu. Ulice byly stále ještě poměrně rušné a my konečně stanuli před útulnou recepcí Best Western Pery’s Hotel.

Pokojíček byl typický, s kobercem a těžkými záclonami, nechybělo klasické vybavení jako TV, konvice na kávu a čaj, které máte neustále k dispozici. Pokoj byl prostorný, doplňovala ho koupelna s vannou. Únavě se již v tento den nedalo předcházet.

Best Western Pery's Hotel

 

Další den byl plný dobrodružství. Pronájem auta jsme si zprostředkovali u pana Colmana z firmy Limerick car rentals. Je to téměř jediná firma, která bez poplatků umožňuje řízení mladším 25 let, navíc pan Colman pro nás osobně přijel a zavezl nás za Limerick kde jsme si automobil převzali. Jaké překvapení bylo, když se jednalo o Octavii, v zcela bezvadném stavu (finančně jsme požadovali mnohem menší auto). Pro jízdu na levé straně jsme také zvolili automobil s automatickou převodovkou, protože už zvyknout si na tamní pravidla nebylo z počátku jednoduché (ze startu jezděte pomalu a držte se místních).

A tak jsme se pustili do prvního dne plného dobrodružství.

Škoda Octavia

První den jsme se vypravili do Rock of Cashel. Ohromná zřícenina hradu a katedrály, kterou dle pověsti požehnal sám svatý Patrick. Prohlídka je zcela na vás, pro fajnšmekry běží v sále naučné video. Ovšem okolí samotného městečka kolem zříceniny je velmi kouzelné. Když pohlédnete z hradeb Rock of Cashel, na protější louce naleznete jen o něco menší zříceninu další monumentální stavby – opatství Hore Abbey. I přesto, že jsme tam museli vstupovat přes bezpečnostní bránu, společnost při průchodu nám dělaly pouze kolem se pasoucí krávy. Na oběd jsme vyzkoušeli sendvič, který je pro tyto země typický a velmi nás potěšil. Cesta zpátky byla dlouhá, ale Irsko ozařovalo sluníčko. Večer se dostavila únava, ale ještě předtím byl čas vyzkoušet nějakou gastronomickou specialitu a pravého Guinnesse, který je zcela jiný, chutnější, než-li v českých hospůdkách.

Rock of Cashel

Druhý den ráno jsme se pustili do velkého plánu a to do přímořského, starého města Galway. V hotelu jsme se posilnili vydatnou irskou snídaní, kterou opravdu všem doporučujeme – je v ní obsaženo gro tradiční irské kuchyně – ať už jde o černý, bílý puding, šunku, vajíčka, bílé fazole nebo pečená rajčata a domací párečky, irské snídaně jsou vskutku famózní !

Po cestě do Galway jsem na mapě našla zajímavé místo a vynutila si zastavení. Jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že se jedná o skanzen s hradem v proslulém městečku Bunratty. Vychutnávali jsme si svobodu rozhodování a možnosti zastavení kdekoliv díky auta. Pršelo jako z konve, přesto jsme ohromný skanzen včetně hradu prozkoumali důkladně. Je zde množství obchůdků a z každého domečku se kouří. V jednom jsme dokonce potkali milou paní, která tam zrovna připravovala jablečné koláčky. Bohužel jsme nemohli čekat a vydali se do města Galway. Jeho starodávné centrum je slavné také díky tradičnímu kulturnímu využití. Zpěváci, ba či celé kapely rozeznívají hospůdku vedle hospůdky, na lanech se zde procházejí kejklíří. Déšť nás zahnal do jedné z hospod a my si pochutnali nad hamburgerem. Irové v jídelních lístcích upřednostňují především jejich tradiční jídla – domací hamburgery, stew (z mořských plodů či ovčího masa), mořské plody doporučuji neopomenout, včetně velké nabídky ryb (losos, máslová ryba) a samozřejmě vyzkoušejte pověstnou fish and chips.

Bunratty

Bunratty hrad

Bunratty

V Galway jsme se prošli po dlouhém mole vedoucím do moře. Vítr zuřil a byli jsme po návratu strašně promočení. Vyfoukané červené tváře a mokré oblečení nám nevzalo dobrou náladu a my se vydali zpět do Limericku.

Fotografie z Bunratty a Galway:

Galway centrumGalway - pouliční hudebníciGalway - oběd

Třetí den jsme vyrazili směr Moherské útesy. Večer před tím jsme objednali loď na podivných stránkách, které jevily známky letité neaktualizace.

Moherské útesy - přístavDorazili jsme do vesničky Doolin (je nutné projet až do přístaviště) a nestačili se divit, že paní za pultem nás měla pečlivě na projížďku vepsané v knize. Přijeli jsme tam brzy a civilizace byla daleko, tak jsme se procházeli po pláži a odpočívali v autě. Venku pršelo, tak nás velmi potěšilo, že se pak otevřel stánek s teplým čajem, sendvičem a mufinem s máslem a marmeládou.

pod Moherskými útesyKolem poledne jsme vyrazili na lodi do ohromných vln, vstříc moherským útesům. Ač se z pevniny vše jevilo jinak, když jsme s lodí zastavili pod nejvyšším vrcholkem moherských útesů, kde se nachází O’Brienova věž, měli jsme nezapomenutelný pocit. Monumentálnost tohoto přírodního úkazu se musí vidět na vlastní oči.

Odpoledne jsme moherské útesy prozkoumali zase z jejich druhé stránky a přišli na vrchol přímo k O’Brianově rozhledně, odkud jsme se podívali vstříc oceánu. Potkali jsme také usedlíka z Čech, který zde už léta žil a vstřebal do sebe mnoho z irského folkloru, doporučil nám cestu do Killarney přes pohoři Dingle.

netradiční značkanetradiční značkaO`Brienova věž

Unaveně jsme se opět vrátili do Limericku a večer zakončili s Guinnessem v místní hospůdce, kde se zpívalo. Místní obsluha vás nikdy neodmítne a vždy vám mile připraví něco k zakousnutí. Okolo vás panuje čilý ruch, určitě stojí za to poznat i tuto nočí tvář Irska, pro nás se stala favoritem Glenova taverna hned v ulici našeho hotelu.

mlha v pohoří Dinglepláž Inch BeachDalší den jsme vyjeli brzy ráno, měli jsme před sebou dlouhou cestu do Killarney (120 km, přes Dingle cca 200 km). Vydali jsme se do města Tralee, zastavili jenom na kafíčko a dále pokračovali směrem na Dingle. Cesta byla v celku poklidná až do okamžiku, kdy jsme jako bílou stěnou projeli do neproniknutelné mlhy. Kolem nás byl na jedné straně útes a na druhé sráz, občas nečekaně světla v protisměru, ovce u cesty. Šťatně jsme vyjeli v Dinglu, oddechli si, ze slibovaných krás jsme neviděli nic. Cestou kolem moře jsme se rozhodli pokračovat do Killarney. Díky autu jsme se mohli na hodinku zastavit na ohromné písečné pláži (Inch beach), která vedla do nekonečna a svlažit nohy v moři. Irové se samozřejmě koupali.

St Mary's CathedralV Killarney jsme ochutnali pravou fish and chips s hráčkovou kaší. Irská klasika fish and chipsOba jsme měli rozdílný názor, tedy jedno nadšení a jedno nenadšení. Pronajali jsme si drožku (40 Eur celkem) a nechali se skutečně obrovským parkem v Killarney zavést k zřicenině hradu v jejím centru. Cestou nás provázel Johny a kůň Samson. Chtěl si povídat, ale bohužel, nářečí bylo silnější než srozumitelnost, nicméně tamní Vám budou o historii místa rádi povídat. Počasí střídalo déšť s trochou slunce. Den se chýlil ke konci, čekalo nás 200 km zpátky do Limericku a tak jsme si ještě prohlédli katedrálu, která patří k jedné z největších v Irsku a dali se na cestu zpátky, na kterou nám už krásně svítilo slunce. Přece jenom jsme chtěli večer ještě požehnat Guinnessem.

Nastal pátý den a my se vydali směrem k západnímu pobřeží, minuli o kousek Moherské útesy a zamířili na výběžek Loop Head. Po cestě jsme se zastavili v klasickém městečku Kilkee. Město kolem pláže zalévalo slunce a místní starší pán nám vysvětlil, že v česku nikdy nebyl, přesto si již ráno zaplaval v moři. Dali jsme si polévku s chlebem bábovkovité chuti a vyrazili na výběžek. Cestou ubývala civilizace. Domky byly často opuštěné. Počasí nám toho dne přálo a najednou nás z obou stran uchvátil pohled na moře. Dojeli jsme k majáku na Loop Headu a vzhledem k tomu, že jsme si pro svou cestu vybrali právě konec září, nepotkávali jsme mnoho turistů. Také zde jsme kolem majáku chodili sami. Výhled odtud je grandiózní. Moře je ze všech stran a výlet na toto místo stojí za to, proto jsme se tady zdrželi dlouho a pořádně to kolem dokola prošli.

Loop HeadLoop HeadK obědu jsme zajeli na hamburger a podél pobřeží se pomalu zase vraceli do Limericku. Projeli jsme kus země, zaparkovali naši Octavii do garáže, která byla u hotelu, krásně chráněna a věděli, že druhý den ráno už ji zavezeme zpátky panu Colmanovi. Večer jsme zapili Guinesem a poslechli si místního umělce v Glenovi.

Dublinská JehlaHned ráno, šestého dne, jsme vrátili auto. Pan Colman nás hodil do Limericku a my se konečně vydali prozkoumat město, ze kterého jsme zatím znali jenom výjezdovou cestu. Pan Colman nám také doporučil vynikající hospodu s mořskými plody. Prohlédli jsme si místní katedrálu Panny Marie a King John’s Castle, kde je velká expozice dobových řemesel. Hrad je udržovaný a vcelku zachovalý, po prohlídce jsme se konečně vydali do vytoužené restaurace. Odpoledne jsme se prošli centrem a večer jsme zašli na Guinesse, opět s hudbou a zažili si typickou irskou noční atmosféru.

Rozloučili jsme se s Limerickem a brzy ráno vyjeli taxíkem zpět do Limerick junkction na vlak. Pan řidič byl velmi ochotný a povídal nám o tom, že mladí lidé západní pobřeží opouštějí a stěhují se do Dublinu. Přesto pozor, tato cesta je poměrně nákladná (cca 60 Eur). Neměli jsme se jak jinak dostat na vlak, v tomto případě jsme vsadili na pohodlí.

Do Dublinu jsme dorazili brzy ráno na čas. Nasedli do autobusu, který jede z Heustonu přímo na letiště a sedli jsme si do horního patra a tak jsme si užili krásný výhled do ulic Dublinu při vychazejícím slunci a rozloučili se s Irskem. Už se těšíme na příště, protože i přesto, že jsme za těch šest dnů projeli více než 1300 km, viděli jsme pořád jen velmi málo.

Aneta

Irsko: cestování po západním pobřeží
0 votes, 0.00 avg. rating (0% score)

Comments are closed.