browser icon
You are using an insecure version of your web browser. Please update your browser!
Using an outdated browser makes your computer unsafe. For a safer, faster, more enjoyable user experience, please update your browser today or try a newer browser.

Divoký den v Salt Lake

Posted by on 24/07/2013

První naše kroky vedly hned po ránu do společnosti Budget – firma u které máme půjčené auto. Mají pobočku hned na letišti. Naše auto začalo vyžadovat výměnu oleje a já se potřeboval ujistit, že mě za to třeba nezastřelí, když jejich auto zavezu do servisu…

Paní v garážích se už z dálky radovala, že vezeme vrátit auto. Když jsme ji však místo toho požádal o radu, byla velmi ochotná a ihned volala na centrálu, smíme-li měnit olej.

Vydali jsme se hledat nejbližší servis. Ve městě jich bylo naštěstí hodně, navíc jsme věděli kam zajet, protože ve stejných ulicích se nacházely i obchody.
Zastavili jsme u prvního možného servisu. Pán uvnitř nám však překvapivě nevyhověl. Prý by to u něj bylo zbytečně drahé, ať si zajedeme k autorizovanému prodejci, který sídlí ve městě. Takový nečeský přístup. Dokonce tam zavolal, poskytují-li také servis. Zajeli jsme tedy do Dodge, nechali vyměnit olej, zároveň vyměnili vzduchový filtr a udělali kompletní revizi vozu. Po hodině jsme odjížděli.

Bylo po 12té a my zastavovali na povinnou internetovou pauzu. Nemáme zajištěné ubytování na další dny a to především Yellowstone. Nerad bych, aby se opakovala příhoda ze San Francisca. K naší smůle jsme však s rezervacemi moc nepochodili. Sice jsme zajistili ubytování do Mount Rushmore, které nás ale čeká až za 3 dny, Yellowstone byl však beznadějně vyprodaný, tedy minimálně tam kde nabízeli rezervace online. Zítra si musíme přivstat a dostat se do parku co nejdříve, třeba bude volné místo. Ze dvou kempů nám odepsali, že jeden z nich se začíná plnit kolem 10té ráno a druhý až kolem 2hé.

Kolem druhé odpolední vyrážíme do města. Cíl je najít informační centrum, kde nám poradí, kudy se dostat na Antelope Island State Park – ostrov u města, což byl náš dnešní hlavní program. Salt Lake City je menší město s velmi pěkným centrem a obecně i okolí a obytné čtvrti působí čistým dojmem. Podařilo se nám zaparkovat přímo v centru v garážích a vyrazit na menší obhlídku do města. Návštěvnických center bylo hned několik. Dozvěděli jsme se kudy do parku a také, že to není žádný kousek cesty, jak se mi tak zdálo. Na ostrov vedl úzký pruh cesty, z výšky to mohlo vypadat jako most, ale ve skutečnosti to byla hráz skrze jezero.

Kolem páté hodiny míříme do státního parku. Dálnice byla totálně ucpaná, protože stejným směrem vedla do rozlehlých obytných čtvrtí města, za kterými se také provoz začal postupně uvolňovat. Mohli jsme tam jet tak hodinu a půl. Po onom přejezdu přes jezero jsme se ocitli konečně v parku. Byl to opravdu ostrov obklopený Velkým Solným jezerem (Great Salt Lake). Hlavní důvod co nás lákalo na tomto kusu přírody byla údajná možnost pozorování volně se pasoucího stáda bizonů v počtu až 500 kusů. Toto číslo se zřejmě správa parku snaží pilně dodržovat, vzhledem k tomu, že kousek za informačním centrem se nacházela restaurace nabízející pravý bizoní hamburger. My však vyjeli hlouběji do ostrova. Udělali jsme jednu rozumnou věc, i když nás k tomu spíše donutili okolnosti. V parku jsme se pohybovali v pozdních odpoledních až večerních hodinách a zvěř se tak začínala vracet z pastvin.

Zastavili jsme na prvním bodě a pozorovali bizona asi kilometr vzdáleného. Vzpoměl jsem si rázem na Denali. Lidí začalo postupem času dramaticky ubývat, až jsme třeba potkali jedno auto za 10 minut. To je při srovnání s jízdou po dvouproudové dálnici v Yosemitu úspěch. Bizonů při cestách přibývalo. Byli to však většinou jednotlivci, kteří se zatoulali někam k cestě. Poprvé nás úplně zastavilo až stádo antilop, které se rozhodly vypravit přes cestu. Čekali jsme tak v autě, než se celá rodina uráčí přejít asi 5 metrů před námi. Pokračovali jsme.

Po překonání mírného kopce se v dálce začalo formulovat několik stovek černých bodů. Že by kameny? Když jsme se přibližovali, jednotlivé body se pohybovali stejným směrem, navíc se začaly objevovat na silnici. Měli jsme štěstí, jednalo se ono vyhlášené stádo bizonů aktualně se přesouvající z pastvin do vnitrozemí. Zastavili jsme se tak sto metrů před přechodem a nechali předjet řidiče za námi, abychom si zjistili, co to s ním udělá. Bizoni však automobilovou dopravu zcela ingnorovali a šli dále. Skrz jsme mohli projet, jakmile se v nekonečné řadě bizonů vytvořila několikametrová mezera.

Silnice po několika mílích končila a my se vraceli zpět. Stádo se ještě stále přesouvalo přes cestu a vypadalo to, že nějaký čas ještě bude. Kolem nás už žádní pokusní řidiči nebyli a tak jsme to museli zkusit projet sami. Bizon sice působí pomalým a nemotorným dojmem, ale jak nás dobře informovali v informačním centru, dokáže dosáhnout rychlosti až 40 mil v hodině a navíc jsme viděli výstavu pěkných fotek, kde bizon nabíral, drtil a odhazoval „odvážné“ turisty, kteří se jej rozhodli vyfotit v detailu.

Projeli jsme skrz a za několik mil potkali dalšího živočicha. Opět celkem vzácný úkaz. Bylo po západu slunce a z vysoké trávy se vynořil šakal. Šel chvíli pár metrů před námi, ale jakmile zjistil, že ho pronásledujeme, okamžitě se schoval zpět do trávy. Zastavili jsme metr od toho místa a vypnuli motor a světla. Stačilo počkat pár vteřin a šakal se znovu objevil. Rozhlédnul se a když bylo ticho tak opět vyšel na cestu a bloudil před námi.

Než jsme opustili ostrov, přes cestu nám šly ještě dvě stáda antilop.

Do kempu jsme na povinné grilování přijeli až po 10té hodině.

 

 

 

 

Divoký den v Salt Lake
0 votes, 0.00 avg. rating (0% score)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

HTML tags are not allowed.