browser icon
You are using an insecure version of your web browser. Please update your browser!
Using an outdated browser makes your computer unsafe. For a safer, faster, more enjoyable user experience, please update your browser today or try a newer browser.

Chicago

Posted by on 31/07/2013

Úterý, 30.7.

Vzhledem k tomu, že po předešlé jízdě přes x států USA jsme šli spát až kdesi po třetí hodině ranní, konečně přišlo ráno, kdy nás nebudilo zvonění budíku…


Po snídani jsme se vydali splnit si svůj první cíl dneška – návštěva oblasti Winnetka, kde se natáčel slavný film Sám doma. K hranicím města jsme to měli jen z kempu přes 50 mil. Naštěstí ale napojení na dálnici nebylo nijak daleko a překonat tuto vzdálenost nebyl takový problém. Náš cíl ležel ještě dále severně od centra města. Když jsme přijeli na místo, celá oblast prakticky představovala velmi lukrativní místo pro bydlení v dobré dostupnosti od města. Ulice byly úzké, osázené stromy, podél nich vedly chodníky, za nimy předzahrádky a krásné vily. U spousty takových baráků byly zaparkované zahradnické služby a staraly se o to, aby zevnějšek obydlí udržovaly ke spokojenosti majitele. Byly to desítky pěkných a čistých ulic a na jedné z nich jsme zastavili podívat se na původní dům, kde se film natáčel. Ten již od dob své slávy vystřídal několik majitelů a ti aktuální jej rozhodně nepovažují za turistickou atrakci s organizovanými výpravami. Před vchodem stojí jasně cedule „Zákaz vstupu, soukromý majetek“ a vzhledem k tomu, že nic podobného žádný jiný dům v okolí neměl, bylo nám jasné, že jsme správně. Když jsme jeli kolem, všimli jsme si zaparkovaného auta před domem, ve kterém seděly dvě nápadné osoby. Ty jsme je chvíli pozorovali, najednou vystoupili a začali se před domem rychle fotit. Dali jsme se do řeči a zjistili, že se jedná od turistky z Chorvatska a Srbska a zatímco my jenom decentně chtěli projet autem kolem domu a vyfotit si jej, tyhle dvě se již před tím pokoušely požádat o vstup dovnitř a když je paní vycházející z domu varovala, že pokud překročí varovnou ceduli se soukromým pozemkem, tak na ně majitelé zavolají policii, raděj si to rozmyslely.
Díky tomu, že na rozdíl od nás měly funkční navigaci, domluvili jsme se, že se společně vydáme najít další lokaci z filmu a to kostel. Ony pojedou před námi a my za nima. Vyjeli jsme. Z první ulice se před nás náhle zařadilo jedno auto a o ulici dál před sebe pustilo ještě další. Pak se před námi objevil kopec a pod ním křižovatka a když jsme na něj vyjeli, neměl jsem ani tušení, kde ty dvě odbočily. A tak skončilo naše pronásledování :) Našli jsme pak kostel o pár bloků dále sami.

Prokletí cestovního průvodce – tlustá knížka, kterou taháme pořád s sebou, obsahuje tipy a triky při cestování po USA. Když v každé lokaci doporučuje ubytování v nejdražších hotelech co jsou k mání,  to bychom knížce ještě odpustili, ale že nás dneska naláká do „zaručeně nejlepšího“ fastfoodu s pravými Chicagskými hot-dogy, to jí nezapomeneme.
Cesta do tohoto místa, kde jsme si chtěli dát onen pravý hot dog, trvala snad dvě hodiny. Bylo to mimo centrum a jeli jsme tam úplně zbytečně. Když jsme totiž vstoupili do krámu v 16:14, člověk u vchodu nám oznámil, že zavírají v 16:00! Kdo to kdy viděl!! Toto, že měla být vyhlášená restaurace v celém třímilionovém městě? Ve čtyři hodiny snad nezavíraly ani podniky na poušti. Odjeli jsme rozhořčeně pryč.
V Chicagu stojí nejvyšší budova USA – Willis Tower. Stojí v centru města a stojí za návštěvu. Zaparkovali jsme v garážích pár bloků od věže. Bylo to zatím nejdražší parkování co jsme měli. 38 dolarů za pár hodin v centru. Jako první jsme zašli na vyhlídku do oné Willis Tower. Budova měla 109 pater, vyhlídka byla ve 103. Před vpuštěním na vrchol nám promítli film, kde jsme se dozvěděli o historii, o architektuře budovy, kterou vymysleli dva lidi při prohlížení balíčku cigaret a také to, že stavba je 263krát vyšší než Barak Obama. Výhled byl pochopitelně skvělý. Aby se mohli pyšnit něčím vyjímečným, byly ve stěně postaveny dva prosklené výklenky, do kterých se dalo vstoupit a člověk se v tu ránu ocitl na skleněné podlaze, kdy viděl hluboko pod sebe.

Z budovy jsme zamířili do Millenium Parku, který je zelenou okrasou města při břehu jezera Michigan. Je znám také svou výstavou podivuhodných uměleckých exponátů, mezi které se řadí i „fazole“, což je zrcadlovitý hladký objekt ve tvaru fazole, asi 5 metrů vysoký a 10 metrů široký. Dokonale odráží veškeré mrakodrapy kolem a hlavně lidi, kteří se k tomu chodí fotit.
V parku byl stánek, kde nám konečně prodali zaručeně pravé a věhlasné chicagské hot-dogy.

Když jsme se již za tmy vraceli k autu, přichystala si pro nás náhoda pěkné překvapení, což udělalo naše rozloučení s městem mnohem příjemnější záležitostí. Do garáží jsme přišli 20:32 a zjistili, že před dvěmi minutami skončila denní sazba 38 dolarů za parkování a my najednou zapadali do večerní sazby, což bylo 6 dolarů :)

Zítra jedeme směr Niagarské vodopády.

Chicago
0 votes, 0.00 avg. rating (0% score)

Comments are closed.