browser icon
You are using an insecure version of your web browser. Please update your browser!
Using an outdated browser makes your computer unsafe. For a safer, faster, more enjoyable user experience, please update your browser today or try a newer browser.

Doprava

Letadlem, autem, lodí, tramvají, po svých. Zkusili jsme nejeden dopravní prostředek, kterýmžto nám bylo umožněno přesunout se z místa A do B. V následujícím článku přiblížíme především co to znamená dopravovat se někam v USA autem, a co všechno to obnáší. Naše tříměsíční cesta skrze Spojené státy nás detailně seznámila s cenami za dopravu, cenami pohonných hmot, různou dopravní situací v jednotlivých státech a kvalitou infrastruktury, služeb a řidičů.

IMG_8109 Screen Shot 2014-03-02 at 10.06.44 AM IMG_8577

Z PRAHY DO NEW YORKU

V tomto případě byla volba prostředku jasná. Využili jsme služeb letecké společnosti Swiss Air s přestupem v Ženevě a s celým průběhem letu jsme byli naprosto spokojeni. Let trval přes osm hodin i s přestupem. Cena letenky měsíc před odletem oscilovala mezi 14-17 tisíci na osobu. Po příletu vyvstaly první otázky: “jak dál?”

Odlet-011 IMG_0584 Odlet-009

JAK SI V USA PŮJČIT AUTO

I po přečtení desítek doporučení na internetu se člověk nikdy nedozví jaký je to vlastně pocit přijít v tisíce kilometrů od domova vzdálené zemi do autopůjčovny, a půjčit si vůz, se kterým chce tento kontinent následně procestovat skrz naskrz, dokud si takový krok nezkusí sám. I my jsme hledali a bádali na co si dát při půjčení auta v USA pozor a jak co nejvíce ušetřit.
Základním rozhodovacím faktorem při výběru vozu by mělo být, mám-li zájem na půjčovném pokud možno výrazně ušetřit. V případě, že takový problém neřešíte, bude se vám rozhodovat mnohem snáze.

Před odjezdem do USA jsme řešili, zda-li si vůz půjčit z nadnárodní autopůjčovny či využít menších podniků. Další otázkou bylo, jestli si auto na jednom místě půjčit a na druhém zase vrátit. Zda využít-li online rezervace a zaplatit vše předem a nebo vše zařídit až na místě a věřit, že se třeba na poslední chvíli podaří získat lepší slevu. Jestli si pořídit pojištění vozu nabízené autopůjčovnou a nebo pojištění vyřídit na vlastní pěst u jiné instituce. Podruhé by už naše rozhodování bylo mnohem snažší a přímočaré. My si to však v úvodu udělali trochu složitější.

Auto jsme přes internet předem nerezervovali, což byla asi největší chyba a stálo nás to tři dny úmorného stresu v jednom z největších měst na světě. Ceny půjčovného jsme sice kontrolovali ještě z domu a udělali si přibližnou představu, nějak jsme však počítali s tím, že konečná cena přece nemůže být tak vysoká. Po příletu do New Yorku jsme se po prvotním otřepání zašli podívat do první autopůjčovny na cenovou kalkulaci. Vybrali jsme známou firmu Avis, jež měla pobočku půlhodiny metrem od našeho hotelu, na letišti La Guardia (u většiny letišť v USA se koncentrují řetězce autopůjčoven). Ceny na internetu vypadaly přívětivě a náš odhad činil částku do 2000 dolarů za půjčovné. Chtěli jsme se taktéž domluvit, můžeme-li si auto půjčit jen na tři týdny a pak jej v Los Angeles vrátit a po návratu o další tři týdny později z Aljašky si u nich půjčit auto nové a vrátit se zpět do New Yorku. Ochotná paní za přepážkou provedla výpočty a šokovala nás. Cena se blížila hranici 4000 dolarů za půjčení a vrácení vozu v Los Angeles za tři týdny. Z našich výrazů pochopila, že tohle na nás ani zkoušet nemusí. Rovnou navrhla lepší výpočet a to ten, že je výrazně levnější auto nevracet v jiné pobočce než v té, ve které bylo původně zapůjčeno. Paradoxně o pár set dolarů levněji vyšlo půjčit si auto na tři měsíce rovnou a vrátit ho zpět v New Yorku. Dobrá tedy, ale my tohle auto nebudeme v Los Angeles tři týdny potřebovat, protože budeme na Aljašce a pravděpodobně i s jiným vozem. Co ho tedy na tyto tři týdny “nějak” levně zaparkovat v pobočce Avis v Los Angeles ať ušetříme? V žádném případě. Pobočky sice spadají pod hlavičku Avisu, ale vzájemně spolu nespolupracují, zněla odpověď.

Avis jsme neštastni opustili a zašli do nedalekého Hertz. Procházeli jsme mezitím jejich nabídku na internetu a už ceny tam byly vyšší než u Avis. Navíc se u přepážek tvořily dlouhé fronty lidí, což nás přivádělo do ještě většího pocitu nejistoty. Té, která pramenila z myšlenek, že naše cesta je postavena na kvalitním voze, který nás převeze skrze státy, naložíme do něj dost zavazadel a nespolkne nám více než polovinu rozpočtu. A tento vůz nemáme na což jsme doposud nepomysleli. Opustili jsme Hertz a šli do Enterprise, další z mega firem na půjčování aut. Naše zklamání však i tam pokračovalo, neboť krom nezajímavé ceny nám paní taktéž sdělila, že nedovolují mít ve stejnou dobu půjčené dvě auta na osobu, což měla být teoretická situace, která mohla nastat na Aljašce. Sice jsme zpochybňovali, jak by se celá tato věc ověřovala, ale nestálo za to, něco riskovat.

budget carrental Heathrow-car-rental-LARGE

Když jsme se bez nálady vraceli na hotel, zdáli se poslední plánované dny v New Yorku jako vteřiny před dvanáctou. Cestou jsme ještě přes internet zkontrolovali nabídku dalšího řetězce Budget. Přišlo příjemné překvapení, kdy nabídka nejlevnějších sedanů začínala na 1800 dolarech. Pospíšili jsme si do hotelu a hledali podrobnější informace na počítači. Skutečně druhá nejnižší nabízená kategorie vozů začínala na této hranici a my neváhali a provedli online rezervaci vozu. Zásadní risk byl v tom, že jsme nevěděli, jaký vůz si vlastně půjčujeme. V popisu byl “dvou nebo čtyřdveřový, něco jako Hyundai Accent”. Ještě než jsme vůz fakticky rezervovali, vzpomněl jsem si na dobré rady, které jsem získal ještě před odjezdem, a to že je výhodné využít slevových voucherů, které autopůjčovny šíří po internetu a lákají tak potencionální zákazníky na jejich výhody. Jedná se o několikamístný kód složený z čísel a písmen, který se při rezervaci vyplní do příslušného pole. Takový voucher jsme skutečně po několika minutách hledání našli a využili tak asi 15% slevu z celkové částky, která nakonec činila 1800 dolarů.

Půjčení na Aljašce

Jinak jsme si zase zkusili půjčit auto na Aljašce. Po příletu do Anchorage jsme měli běžnou představu o tom, kolik auta na Aljašce stojí. Ceny byly i u Budgetu výrazně vyšší než při půjčovném v New Yorku a to jsme si auto chtěli půjčit jen na tři týdny a ne tři měsíce. Protože v tu samou dobu nastala v USA hlavní turistická sezóna, nevíme jistě jestli za vzrůstem cen stojí právě ona nebo exkluzivita Aljašky. Na letišti jsme kvůli ubytování museli čekat několik hodin a tak jsem čas využil k oběhnutí starých známých autopůjčoven z New Yorku, které měly pobočky i zde. Dokonce měly všechny kanceláře v jedné velké místnosti. Tady se asi na konkurenční ceny úplně nehraje, říkal jsem si. Velmi nesympatická dáma z Budget, kterou jsem vyrušil od svačiny, mě odbyla vytištěným ceníkem z internetu a mapkou, po kterých cestách na Aljašce nesmíme jezdit. O tom jsem nikdy neslyšel, ale autopůjčovny zde opravdu měly definované kvalitní cesty, kam vás s jejich autem pustí.
Když nás později taxikář vezl do hotelu, doporučil nám lokální autopůjčovnu, která je prý dobrá a má slušné ceny. Dali jsme na jeho radu a půjčili si auto za 1400 dolarů, což byla nejnižší částka, o které s námi byli ochotni jednat. V porovnání s Budgetem jsme ušetřili asi 200 dolarů.

Zapůjčený vůz Chevrolet HHR – tzv. KRABICE.

anchorage 1552 homer 1554 seward 1553

DOKLADY NUTNÉ K PŮJČENÍ AUTA V USA

Nejčastěji se doslechnete o nutnosti mít mezinárodní řidičský průkaz, což je kartička, kterou vám vystaví na příslušném úřadě v odboru dopravy. Musím říct, že bych se bez něj v USA obešel, což jsem nečekal. I tak ale doporučuji si nechat doklad vystavit. Za těch padesát korun, co za vystavení dáte, to stojí. Jediný okamžik, kde jsem tento doklad mohl využít byla autopůjčovna na Aljašce, kde se její majitel při vyplňovaní dat o řidiči trápil s nedostatečným anglickým překladem na klasických českých řidičských průkazech. Jak z toho byl celý nešťastný, nabídl jsem mu ještě svůj druhý průkaz a to onen mezinárodní řidičský průkaz, na kterém bylo uváděno více termínu v angličtině. Nezapomeňte, že v USA je ale povinné u sebe mezinárodní řidičský průkaz mít !
Další doklad k zapůjčení vozu v USA je samozřejmě cestovní pas.

VYZVEDNUTÍ AUTA

Pro jistotu jsme z internetu vytiskli email potvrzující rezervaci a ráno zašli v New Yorku do Budgetu pro auto. Autopůjčovny působí dojmem obrovské prodejny. Za vrátnicí je parkoviště s desítkami naleštěných vozů většinou nejnovějších ročníků. Vystáli jsme frontu a poté paní za přepážkou nadiktovali jméno a číslo rezervace. Vše již bylo zaneseno v systému. Jediný zásadní problém byl, že jsme do poslední chvíle nevěděli, jaké auto nám vlastně půjčovna svěří. Naše nervozita nabyla na oprávnění, když jsem se zeptal co to tedy bude za vůz. Paní zamířila ukazováček na parkoviště před recepcí a zaměřila malý vůz Fiat 500. Buď ten a nebo čtyřdveřový vůz. Řekli jsme na rovinu, že toto auto nechceme a že na internetu bylo uvedeno větší. Paní argumentovala, že nemůže ovlivnit, jaký vůz dostaneme, protože záleží, který právě prošel technickou kontrolou a je právě na řadě k vypůjčení.

Domlouvali jsme se společně co dál. Pracovnice Budgetu pokračovala ve vyplňování papírů a my váhali, zda celou akci nezrušit. Do takového Fiatu bychom se nevlezli ani bez zavazadel. Když mi předložila poslední papír na podpis, bylo na něm už konečně uvedeno jméno vozu. Po celou dobu totiž komunikovala přes vysílačku s techniky a zjišťovala, co nám to vezou. V levém horním rohu bylo jasně uvedeno Dodge Avenger RT. Smlouvu jsme podepsali a před půjčovnou nás čekalo zaparkované auto s otevřenými dveřmi a klíčky v zapalování. Rozhlédli jsme se kolem sebe. Na parkovišti žádný zaměstnanec nebyl a já ještě jednou zkontroloval název auta ve smlouvě s tím, co bylo zaparkované před námi. “To bude asi naše”.. Nasedli jsme a po kontrole ve zpětném zrcátku, zda za námi někdo neběží-li, jsme se rozjeli směrem k hotelu. Za parkovištěm nás ještě čekala vrátnice, kde zaměstnanec kontroloval smlouvu a porovnával, máme-li vozidlo skutečně zapůjčené, takže omylem bychom opravdu neodjeli.

las_vegas 1550 reno 1550 utah 1551

POJIŠTĚNÍ VOZU V USA

Pokud se na nějaké položce z celkové sumy za zapůjčení auta dá ušetřit, tak je to pojištění vozu. Je to bohužel zároveň i nejméně vhodná položka, na které by měl člověk šetřit. Ideální je najít kompromis. Nepodlehnout automaticky nabídce pojištění z autopůjčovny, které je zpravidla výrazně předražené, zároveň však nejezdit nepojištěn. Autopůjčovny, ve snaze vystavovat na internetu co nejnižší ceny, nikdy neuvádí konečnou sumu, kterou zákazník zaplatí. Nebývají uvedené poplatky spojené s půjčovným, daně (státní i městské) a především pojištění. Po nastřádání všech těchto položek pak cena může klidně vyrůst i na dvojnásobek. Pokud se rozhodnete pojištění odmítnout a zařídit si vlastní, je to prostředek k výraznému ušetření, zároveň ale také starostí navíc. Autopůjčovna vás nejdříve donutí podepsat papíry, na kterých se zavážete k převzetí veškeré zodpovědnosti za vlastní i cizí zavinění škody na vozidlu a za další následky v případě autonehody. Dále je pak na vás zjistit si, co všechno vaše vlastní pojišťovna pokrývá a jak dochází k plnění pojistného v případě pojistné události.

Běžně se nepočítá s tím, že by měl zákazník na kartě půl milionu na úhradu např. ukradeného vozidla. Je proto si třeba přesně zjistit, jak se tyto situace konkrétně řeší. My jsme taktéž odmítli nabízené pojištění od Budgetu, které konečnou cenu navyšovalo o 100 %. Pojistili jsme se u britské společnosti http://insurance4carhire.com. Jediný problém byl, že jejich pojištění, vztahující se na oblast USA a Kanady, pokrývalo jen maximáně 60 dnů. A doba půjčení našeho Dodge byla 69. Nakonec jsme se s nimi domluvili a za zakoupení dvou těchto pojištění nám prodloužili jak dobu, tak přidali možnost pojistit dva vozy zároveň. Bohužel a hlavně bohudík jsme neměli možnost vyzkoušet, jestli pojištění u této společnosti funguje i v praxi v případě pojistné události. Za hlavní nevýhodu považuji telefonní kontakt na společnost, který není nonstop dostupný a díky časovému posunu, který je mezi Británií a USA může být problém se v rozumném čase dovolat. Pojištění nás vyšlo na přibližně 300 dolarů.

DOPRAVNÍ PŘEDPISY V USA

Pokud se bez problému orientujete v džungli silničního značení v České republice, nebude pro vás řízení ve Spojených státech problém. Silnice jsou značeny přehledně, většina dopravních značení nebývá zastoupena symboly, ale často jen textem. Místo výkřičníku v trojúhelníku bývá popsán konkrétní problém, se kterým se můžete setkat. V ostrých zatáčkách je psána max. rychlost, kterou byste do zatáčky měli vjíždět. Minimálně silnice prvních tříd a mezistátní dálnice jsou i v noci viditelné díky udržovaným vodícím čarám. Případné opravy bývají značeny i ve dne světelnou signalizací a dopravu většinou výrazně nezpomalí.

Maximální rychlost se na dálnicích pohybuje mezi 65 a 75 mph. Na rozdíl od České republiky je v USA možné odbočit na červenou doprava, není-li to vysloveně zakázáno. Případný zákaz bude opět značen textem “no turn on red”. Zajímavostí, kterou u nás nepotkáte, je taktéž tzv. “carpool”, což je vyhrazený jízdní pruh na dálnicích, určený pouze pro vozidla s dvěma a více pasažéry. Je to zvýhodnění pro řidiče, kteří nevozí jen svůj zadek.

roadsigns-20120316T030941-ekrruua

Silnice v USA

Krátce se ještě zmíním o silnicích v USA. Pro amerického řidiče je infrakstruktura silnic velmi důležitá, proto široké a upravované dálnice protkávají celé státy. V národních parcích a menších obcích se silnice zužují do dvou, vyjíměčně do jednoho pruhu. U měst naopak silnice nabývají rozměrů a rozšiřují se téměř všude do šesti i více pruhů. Narazíte také na gigantické dopravní uzly (Dallas, Los Angeles), nad nimiž se pnou mírně napnuté další a další patra silnic. Nepodivujte se tedy nad hromadou šikmě nakloněných hromovitých náklaďáků a dalších velkých aut. Což je také jeden důvod k doplnění – auta v USA jsou mnohonásobně větší než v Evropě, počítejte, že první dny si na dodávky a kolosální kamiony budete zvykat. Dejte si pozor na prašné a neznačené cesty, nenarazíte zde nejenom na benzinku, ale je možné že v okolí 100 mil není živá duše.

Důležité je také, že na cestách naleznete celé oázy odpočinku pro unavené řidiče. Škála McDonaldů, Starbucksů a fastfoofu všech kategorií, společně s bezpočtem benzínek a míst s piknikovými stoly lemují cesty všech kategorií. Tyto místa naleznete při sjížďce na tzv. REST AREA, kde naleznte vždy – kafe, toalety, piknikový stůl a automat na nápoje.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA a2 I-10_Baker_County,_Florida_WB_Rest_Area_Building_(South_face)

Na silnicích se orientujte podle čísel, každá velikost silnice má své označení, číslo a barvu. Mezistátní – největší silnice mají modro-červené ceduli, nejmenší silnice mají bílé označení. Zajímavá místa a národní parky jsou značeny na hnědých cedulích.

Greensboro_road_signs I-95_Miami OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Silnice na Aljašce jsou upravidla mnohem menší. Většina z nich je pouze prašná a pro Vámi půjčené auto nesjízdná. Přesto je tady jedna veliká výhoda, je zde téměř nulový provoz. My jsme se na Aljšace otáčeli do protisměru při zblounění přímo na dálnici, protože široko daleko nikdo nebyl. Méně intenzivní je i počet benzínek a občerstvení na cestách. Největší dopravní uzly naleznete u Anchorage a Fairbanks, ale záhy za městem končí. Dálnice jsou vlivem počasí často popraskané a narazíte také na množství oprav, přes ty nikdy nespěchejte, jinak můžete s autem nepěkně nadskočit.

 

Mýtné

U velkých měst narazíte na potřebu platit mýtné. Upozorní vás na to brány, kterými budete muset projet. Buď mýtné zaplatíte v hotovosti, v lepším případě si nechte za cenu nějakých 40 USD aktivovat přímo v autopůjčovně podivně vypadající krabičku umístěnou v autě u zpětného zrcátka, která je předpalcená pro celé USA a o mýtné se nadále starat nemusíte. Dbejte však na to, abyste mýtné platili, pokuta se šplhá až k 800 USD. Mýtné se nazývá v každém státu troušku jinak – E-Z Pass, Fastrak, Payzone apod.

IMG_0624 GOPR0001 SR_417_University_Toll_Plaza

To co je zpoplatněno většími poplatky jsou mosty. Nejdražší most jsme nalezli přímo v New Yorku, stál 15 USD, další daně za průjezd mostu se šplahají kolem 5 USD. Počítejte s platbou u velkých měst. Zajímavost ze San Franciska – mosty vedoucí do města jsou vždy zpoplatněny, pozor tedy, když se ubytováváte, jinak budete každou cestu do města platit. Při výjezdu naopak platit nic nemusíte.

IMG_8427 520 Bridge Toll Gantry new_york_bridge 1555

TANKOVÁNÍ V USA

Jaký druh benzínu najdu v USA? Kolik stojí benzín a jak se platí? Benzinové pumpy jsou v USA stavěny tak, aby zákazníka zdržovaly co možná nejméně. V USA existují tři druhy benzínu a liší se v podstatě výší oktanového čísla. Pro naše auto byl postačující 85 Unleaded, přičemž tuhle informaci jsme se mohli dozvědět na vnitřní straně dvířek od nádrže. U spousty benzínek natankujete taktéž diesel, který je dražší než benzín. Placení probíhá vždy předem a to způsobem, jaký si sami zvolíte. Nejjednoduší metoda je platební kartou. Hned vedle tlačítek s výběrem paliva je prostor pro kartu a číselník na pin kód. Zadáte údaje, vyjmete kartu a můžete vesele tankovat. Na základě toho, kolik benzínu načerpáte pak dojde ke zpětnému stržení částky z vašeho účtu. Funguje to velmi dobře a rychle. Druhou možností je platba v prodejně, kde si nadiktujete, za kolik berete benzín, prodavači zaplatíte hotově nebo kartou a máte přibližně dvě minuty na započetí čerpání benzínu, jinak dojde k deaktivaci a musíte se do prodejny vrátit znova a požádat o aktivaci konkrétního stojanu.

Důvodem, proč je někdy třeba platit kartou na prodejně a ne přímo u stojanu je druh konkrétní benzínky. Některé pumpy totiž po vložení karty vyžadovaly poštovní směrovací číslo (ZIP code). Vy však v USA žádné nemáte a vymyslet si jej také nemůžete, neboť je spárováno s vaší platební kartou. Důvodem, proč něco takového využívají budou nejspíše marketingové účely. Na pokladně za přepážkou vám však bez problémů kartu příjimou.

Často jsem četl, že v USA bývá přímo u stojanu obsluha, která za vás natankuje a nemusíte ani vystoupit z vozu. Není to úplně pravda, protože za celé ty tři měsíce jsme na tento servis narazili jen jednou. A skutečně stačilo jen podat kartu oknem, říct za kolik a odjet.

Placení kartou bylo na tolik efektivní, že se nám dokonce jednou stala tato historka: Předplatil jsem si u pokladny benzín za 30 dolarů, ale natankoval asi jen za 25. Místo toho, aby peníze propadly, jak jsem původně očekával, jsem je za pár dnů uviděl připsané zpět na účet.
Výše popsané způsoby platby fungují stejně ve všech státech včetně Aljašky. U některých pump dokonce nebyla ani obsluha, jen stojan na kartu.

pump1 Petrol pump pump3

JE TŘEBA TANKOVAT DO KANYSTRU?

Pokud se nevydáte na opravdu opuštěné  - prašné cesty někde v pouštích, nemusíte se obávat nedostatku benzínu. Pump je v některých oblastech skutečně méně, ale při větších cestách se vždy najdou. Pokud se v takové oblasti nacházíte, bývá za každou benzínkou napsáno, za kolik mil natrefíte na další. Značí to modrá cedule s nápisem: “Next services 60 miles” například.

SERVIS AUTA V USA

S autem jsme za celou dobu měli jen jediný problém (s vozem na Aljašce nebyl naštěstí vůbec žádný). Když jsme se vraceli zpět do New Yorku a bylo před námi asi posledních 12 dnů cesty, začalo auto hlásit nutnou výměnu oleje. Vybralo si zrovna ideální čas a to když jsme se právě nacházeli v Nevadské poušti na cestě do Salt Lake City. Signalizační dioda má přeci jen dostatečnou rezervu a tak jsme bez problému dojeli dalších 200 mil do Salt Lake. Tam poté vyhledali pobočku Budgetu, zeptat se vůbec, můžu-li auto jen tak svobodně zavést do jakéhokoli servisu, nebo musím-li mít povolení od Budgetu. Pobočka byla klasicky na letišti a my nenašli jinou příjezdovou cestu než skrze garáže, kde se oficiálně vracely zapůjčené vozy. Když jsem zastavil před závorou, běžela už k autu pracovnice Budgetu s radostí, že převezme další vůz. Vysvětlil jsem jí situaci s tím, že auto určitě vrátit neplánujeme. Paní ve snaze najít odpověď na náš problém velmi ochotně kontaktovala telefonicky centrálu Budgetu a potvrdila, že můžeme sami s autem do servisu. Upozornila nás, ať si uchováme všechny účty a při vrácení nám v New Yorku vše proplatí. Zeptal jsem se ještě kolik v USA průměrně stojí výměna oleje, aby nás nenatáhl hned první servis. Takové to české myšlení.

Vrátili jsme se do města hledat servis. Měli jsme představu, protože ulicemi jsme už jednou projížděli a věděli zhruba, kde se nachází tyto podniky. Zaparkovali jsme u prvního servisu, který byl po cestě. Když jsem pak v kanceláři řekl pánovi, že bychom rádi nový olej, nabídl mi výměnu, ale že to pro nás bude levnější, zajedeme-li si přímo do autorizovaného servisu Dodge, který sídlí v Salt Lake. Byl dokonce tak ochotný, že tam zavolal a ověřil, vymění-li mi olej, pokud přijedu hned. Zároveň nám popsal, kudy tam. Přijeli jsme, klíče od vozu si převzal automechanik a týpek v kravatě se vyptal, co všechno chceme zkontrolovat a připravoval účet. Usadili nás v zákaznickém centru, kde jsme čekali asi 30 minut. Zákazníkům nabízeli klasicky americkou překapávanou kávu a časopisy na zkrácení dlouhé chvíle. Po půl hodině za námi přišel další pracovník se vzduchovým filtrem v ruce. “Mr. Hejstyk?” Zavolal si nás, aby ukázal totálně znečištěný vzduchový filtr a že jej důrazně doporučuje vyměnit. Zároveň přinesl vytištěný nákres auta, kde bylo graficky označeno, co vše bylo podrobeno kontrole.

Měli jsme tak dobrý pocit, že auto bylo důsledně zkontrolováno na zbytek naší cesty. Účet za výměnu oleje a nový filtr byl 63 dolarů a po necelé hodině jsme odjížděli. Po počátečních obavách, co nás v servisu čeká za lidi a vyjednávání, jsme odjížděli se skvělým pocitem, jak dobře to funguje.

AUTOMYČKY V USA

Pokud potřebujete umýt auto, a že se to po průjezdu přes celý kontinent může nejednou hodit, zajeďte bez obav do některé z automatických myček. Fungují prakticky stejně, jako v České republice, až na klasicky vyšší komfort. Stačí přijet ke stojanu před vjezdem do myčky, otevřít okno, vložit kartu, vybrat umývací mód a vjet dovnitř. Z vozu za celou dobu netřeba vystupovat. Za mycí linkou bývají k dispozici vysavače, které jsou buď v ceně mytí, nebo je třeba si za ně zaplatit navíc. Připravte se i na možnost platby mincemi (centy mějte vždy po ruce). Cena za myčku se pohybuje mezi 8-12 dolary + 1 dolar za vysavač.
Další možností je nechat si vůz umýt ručně – to jsme nevyzkoušeli.

SILNIČNÍ POLICIE V USA

I když jsme se s vyloženě silniční kontrolou nesetkali, odhaduji, že když už policie někoho zastaví, má pro to pádný důvod. Pokud vás zastaví policie, nepropadejte panice. Zajeďte k nejbližší krajnici a zůstaňte sedět v autě. Nedělejte žádné kroky navíc. Po příchodu policisty k okýnku postupujte podle jeho instrukcí. Požádá-li vás o řidičský průkaz, nedělejte zbytečně zmatené pohyby. Pokud jej máte např. v náprsní kapsy, oznamte mu to, a pomalu řidičák vytáhněte. Tímto klidným chováním si můžete ušetřit výrazné množství problému. Přeci jen v USA je trochu jiný postoj k nošení zbraní a policie je podle toho také zařízena.

AMERICKÝ ŘIDIČ

Jak se to však má s vašimi kolegy v silničním provozu? Během cest jsme se s autohaváriemi setkali jen opravdu výjimečně. Američané sice jezdí rychle a při předjíždění málokdy vyhodí blinkr, na druhou stranu jsou si vědomi, že na silnici nejsou sami a vzájemně respektují. Funguje to krásně např. při “zipování” kdy auta přijíždí z nájezdu na hlavní silnici nebo dálnici. I když je hustý provoz, řidiči se na střídačku pouštějí a většinou nemívají tendendence říkat: “Když nepojedu já, tak nikdo” Totéž platí pro řazení se z pruhu do pruhu. Po vyhození blinkru jsem nikdy neměl problém se přeřadit do vedlejšího pruhu, aniž bych se tam musel řidiči za mnou “nacpat”.
V porovníní s českými řidiči používají američané velmi rádi klakson. Má zde však širší využití. Zatímco českému řidiči při použití tohoto nástroje většinou už došla trpělivost, američané na sebe mnohdy troubí jen pro popoženutí vpředu jedoucího vozidla, když se třeba jen pomaleji rozjíždí na zelenou. Z řidičů většinou nebyla cítit agresivita, ale nervozita. Díky tomu, že je většina automobilů v USA osazena automatickou převodovkou jsme se setkávali se zajímavým “tikem” spousty řidičů. Jedete po hlavní silnici a před vámi křižovatka. Máte přednost. Auto snažící se z vedlejší cesty vjet na hlavní však neustále mírně popojíždí a zastavuje a vy si do poslední chvíle nejste jistí, jestli vám tam náhodou nevpálí. To by se s manuální převodovkou nedělo. Pohodlností řízení s automatickou převodovkou je taktéž spojeno mnoho vedlejších činností amerických řidíčů, které díky tomu můžou během cesty vykonávat. Snídaně v autě za jízdy je samozřejmostí. Viděli jsme ženu líčící se během řízení a především kuriózního řidiče, který se za jízdy oblékal. Něco podobného :)

http://www.youtube.com/watch?v=DNV0mc_cpQ0

V Great Smoky Mountains jsme byli nuceni nouzově zastavit kvůli přehřátým brzdám. Po ani ne pěti minutách za námi zastavilo další auto, vystoupil ustaraný řidič a ptal se nás jestli je vše v pořádku a nepotřebujeme s něčím pomoci. Taková milá zkušenost.

Tři nejčastnější prohřešky amerických řidičů:
  • překračování rychlosti
  • ježdění druhým na zadku
  • myškování

ZÁVĚR

A dostáváme s k samému závěru článku. Cestování autem po Spojených státech bylo skutečně zážitkem a to pozitivním. Auto je zkrátka základním stavebním kamenem moderního amerického občana a kvalita silnic a vybavení kolem je tomu přizpůsobena. Rozhodnutí půjčit si auto a procestovat s ním Spojené státy bylo to nejlepší možné. I když jsme většinou měli jasný cíl dostat se do toho či onoho města za určený časový úsek, nikdy se nejednalo jen o čistý přejezd z místa A do B. Každá míle na silnici byla zážitkem. Na širokých dálnicích si člověk mohl užívat nikým nebržděnou rychlost a prožívat sílu napětí při křížení dvou pětiproudových dálnic. Naopak přírodou protkané menší silnice zase nabízely neuvěřitelné scenérie, zkrátka jako z filmu :)

houston 61waRhE+UbL._SL1500_ IMG_8308
Není divu, že vracení auta v New Yorku po třech měsících jeho užívání bylo velmi obtížné. Přeci jen to byl náš pojízdný domov a na konci jsem měl dojem, že mi někdo bere, to co je moje :)

Pokud vás zajímá něco konkrétního nebo si nejste jisti s půjčením auta, které samo o sobě na celé akci bylo to nejnáročnější, neváhejte nás s dotazem kontaktovat na cestasveta@gmail.com!

Doprava
2 votes, 5.00 avg. rating (95% score)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

HTML tags are not allowed.