browser icon
You are using an insecure version of your web browser. Please update your browser!
Using an outdated browser makes your computer unsafe. For a safer, faster, more enjoyable user experience, please update your browser today or try a newer browser.

Blízké setkání v Yellowstone

Posted by on 26/07/2013

Když nám na Antelope Island státním parku u Salt Lake City přecházelo přes cestu stádo bizonů, ani mě nenapadlo, že budeme mít možnost si setkání zopakovat na mnohem osobnější úrovni..

Naše ubytování bylo opravdu výjimečné. Byli jsme přítomni v Grand Tetonu a zároveň asi 20 mil byla vzdálena vstupní brána do Yellowstonu, jednoho z nejznámějších národních parků v USA. Známý je především svými gejzíry a obecně „horkou“ půdou, kdy to na mnoha místech parku vře a ze země stoupá pára. Je také samozřejmě největší gejzír na světě – Old Faithful.
Když jsme si v Rocky Mountains kdysi kupovali vstupní kartu do všech národních parků USA (to už je doba od této transakce), netušil jsem, jak moc výhodná to bude koupě. Karta stála 80 dolarů, je platná jeden rok a přenositelná na ještě případného jednoho vlastníka a dovoluje nám vstupovat do všech národních parků, kde se jinak cena za týdenní pobyt (nejlevnější vstupenka v nabídce) pohybuje mezi 20 až 25 dolary. Uplatnili jsme dnes opět naši kartu a vstoupili za hranice Yellowstonu. Náš první cíl byl zřejmý. Nebyla to cesta na nejbližší vyhlídku, ale objevit možný dinner, kde by nám dali snídani. A nevěřil jsem ani vteřinu, že by američané něco takového ve svém parku neměli. A nevěřil jsem správně.

Podnik se nacházel kousek od informačního centra parku (jednoho z mnoha) a vařili tam opět skvělou snídani formou bufetu.
Hlavní dnešní atrakcí bylo pozorování gejzírů, které byly všude kolem. Z informačního centra jsme zamířili hned k tomu největšímu – Old Faithful. Jeho „zpracování“ pro turisty bylo provedeno ve velkolepém stylu. Vzhledem k tomu, že tento gejzír má celkem pravidelné erupce – a to přibližně každých 90 minut, je to v parku velkolepá atrakce, na kterou se v určený čas sjíždějí stovky turistů. Z gejzíru v jednom kuse uchází horká pára a kolem něj je asi 20 metrů kolem dokola ochranná zóna se zákazem vstupu. V některých místech totiž nemůsí být zem, jak to na první pohled vypadá, ale pouze tenká slupka půdy, která se již pod mnoha lidmi prolomila a ti se ve vařící vodě uvařili. Za ochrannou zónou byly v půlkruhu postaveny dvě řady lavic a vypadalo to trochu jako na stadiónu.
Při čekání na erupci gejzíru, která měla nastat kolem jedenácté dopoledne (a skutečně tak nastala) jsme měli to štěstí, že asi 200 metrů od nás explodoval jíný gejzír, který má interval dokonce až 20 dnů. Po několika minutách pak spustil i Old Faithful, že vypouštěl vodu snad i 20 metrů do výšky. Celá sranda trvala asi pět minut.
Jeli jsme pak dále na sever parku a vytyčili si, jaký okruh projedeme dnes a jaký zítra. Během dne jsme se pak procházeli po několika planinách, které mezi jinak lesnatou a travnatou krajinou, působily jako mrtvé zóny. Všude suché, polámané stromy a pára vycházející ze země. A hlavně horko a zápach.  Jedna ze stezek nás zavedla až těsně k obrovskému vodopádu, kdy větší snad uvidíme už jen Niagarské. Z něj padala široká řeka do několika desítek metrů hluboké propasti, aby pak zaplňovala dno obrovského kaňonu.
Když jsme se kolem šesté večer vraceli k východu z parku, zastavili jsme na piknikovém odpočívadle, kde z pravidla bývají záchody. Taky že tam byly. I když se to nezdá být pozdě, většína návštěvníků již park opouštěla a na rovných loukách se tvořily dlouhé fronty aut, protože divoká zvěř opět k večeru migrovala ze svých pastvin a byla velmi dobře k vidění u silnic. Každý tak zastavoval a fotil o život, až se pak servery Facebooku musely prohýbat.
Když jsme zastavili na onom odpočívadle v lese, nikdo tam už nebyl (přes poledne přitom bývají piknikové oblasti zaplněny). Auto jsem zaparkoval kousek od záchodu a Aneta čekala vevnitř. Když jsem se pak vracel ze záchodu zaslechl jsem Anetu: „Před autem je bizon!“. Potichu jsme obešel betonovou stěnu kolem záchodu a asi 5 metrů před autem šel obrovský bizon a sám. K naší smůle mířil směrem k autu. Nejdříve to vypadalo zle a to tak, že začal hrabat do země, jako by si chtěl na nějakou chvíli lehnout před auto. Za těžkého funění se však vydal podél auta směrem k záchodům. V tu chvíli jsem jen doufal, že ho nenapadne zavadit třeba o zpětné zrcádko. Prošel opravdu těsně. Mířil směrem ke mně a já se pomalu zpoza stěny začal přesouvat zpět na záchod :) Bizon o nás jistě moc dobře věděl a naštěstí měl chuť nás naprosto ignorovat. Najdou se jistě i „odvážnější“ turisti, kteří se s ním pokusí vyfotit, ale jak to tak  někdy může dopadnou jsme psal v článku o Antelope Island.
Jakmile bizon minul budku se záchodem a vzdálil se na deset metrů, vrátil jsem se do auta a jeli jsme pryč. Byl to na tolik intenzivní zážitek, že jsme ani neměli chuť vytáhnout foťák a něco fotit. A tak tedy vypadlo naše pozdravení s osamělým bizonem :)

Blízké setkání v Yellowstone
0 votes, 0.00 avg. rating (0% score)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

HTML tags are not allowed.